Horolezectví ve Vang Vieng, den 14.-16.

Ve středu jsme vyrazili do dalšího cíle naší cesty mĕstečka Vang Vieng hned vedle laosských hor. Cesta nebyla dlouhá kilometrovĕ – asi 250 kilometrů, ale bylá dlouhá časovĕ –  asi 6 hodin. Ono když se k tĕm stovkám serpertin přičte stav laosských cest/necest tak to dává smysl.

image

Vang Vieng
Večer kolem desáté jsme dorazili do středu mĕsta a mířili do našeho hostelu, kde jsme se dozvĕdĕli, že o naši rezervaci nic nevĕdí ( i přesto, že jsme tam dvakrát volali) takže jsme znaveni museli najít ubytování jiné. Ono se to řekne, ale po celoodpolední jízdĕ v minibusu jsem byl tak dolámaný, že jsem nemyslel na nic jiného než na postel. Obešli jsme pár dalších guesthousů a nakonec našli double room, ano- máme kde spát :D.

Mĕstečko Vang Vieng je mezi mladými cestovateli – kteří tady vĕtšinou míří jižní cestou (my jeli severní) – známo pro takzvaný tubing – sednou na kolo od traktoru a plují po proudu řeky, zhruba 3 kilometry a kde je spousta hospod, kde se můžou zastavit a dát si pivo, houbičky nebo tzv. “ happy pizza“,  můžete hádat co je uvnitř. Nĕkteří z nich ani nedojedou do konce, jelikož už jim to jejich stav neumožňuje. Dva roky zpátky při této zábavĕ zemřelo 21 lidí – když toho nĕkteří trochu více vypijí tak poté skáčou ze skal kolem řeky přímo do ní, jelikož ale není tak hluboká tak asi víte co se s tĕma spidermanama stane… Letos ale laoská vláda omezila počet hospod podél řeky a jsou tam pouze tři… ono zakázali všechny, ale ty tři tam jsou proto, že je vlastní nĕjací vlivní lidé, například jednu z nich policejní šéf mĕsta, a jelikož je to Laos kde jede korupce v obrovském,tak naštĕstí tubing stále ještĕ v mĕstĕ je.

Jelikož to ale není můj šálek čaje, rozhodli jsme se se Soerenem jít na celodenní kurz horolezectví.  V mĕstečku je pár agentur, které vše zajistí a já o jedné četl spoustu dobrých doporučení takže to byla jasná volba. Celodenní kurz, ze startu nám řekli pár informací o vybavení, jak lozit a poté se už šlo na vĕc, celý den na skále, různé úrovnĕ obtížnosti, no druhý den jsem moc necítil ruce, ale pocit to byl dobrý. Celkem dobře jsme pokecali s našim instruktorem o zdejších pomĕrech a jak to v Laosu chodí. Chce-li človĕk dobrou práci, musí zaplatit. On je se svojí prací spokojený –  za den si vydĕlá asi 100,000 kip což je zhruba 270 Kč. Není na tom špatnĕ, ale ani nĕjak super dobře. Je to laoský lehký nadprůmĕr.

Jak jsem lezl nahoru..

image

image

image

image

Náš instruktor – uprostřed
image

V pátek jsme si půjčili kola a jeli se projet podívat do nedalekých jeskyň a k modré lagunĕ. Při cestĕ tam jsme projíždĕli laoskými vesnicemi a vidĕli jak opravdoví laosané žijí – při tom pohledu je človĕk rád za to kde bydlí ale také si uvĕdomí spoustu vĕcí.

Jeskynĕ byly super,  zaplatili jsme za vstup, dostali jsme čelovky a šli do jeskynĕ mrknout sami – nĕco jako průvodce tady ještĕ neexistuje.

Hlavní cesta..
image

Večer jsem šli na jedno do baru naproti a potkal jsem … ČECHA .. ano, po dvou a půl týdnu cestování a potkávání cestovatelů z  celého svĕta jsem konečnĕ potkal Čecha. Borec z Prahy, který se tež jmenuje Michal a bude teď dva mĕsíce v Asii cestovat. Celý večer jsme prokecali, sdíleli zážitky a já byl rád za to, že jsem konečnĕ po mĕsíci a půl mohl s nĕkým česky pokecat.

V sobotu ráno jsme pokračovali do dalšího cíle naší cesty a to do hlavního mĕsta Laosu Vientiane, asi nejklidnĕjšího hlavního mĕsta jaké jsem kdy vidĕl, ale o tom už zase příštĕ.

Reklamy

LAOS – Luang Prabang, den 10. -14.

V sobotu ráno jsme vyrazili do Laosu, jedné z nejchudších zemí svĕta, řídce obydleného území, kde žije 7 miliónů lidí a zemĕ, která zároveň zažívá populační explozi.

Vyrazili jsme v sobotu v deset ráno, čekalo nás 18 hodin cesty.
tmp_Cesta2144319729

Minibusem jsme jeli na hranice Thajska s Laosem, po cestĕ jsme se zastavili v malém mĕstečku Chiang Rai, mrknout na bílý chrám – asi nejpĕknĕjší, který jsem v Thajsku vidĕl.

Chiang Rai
image

Odpoledne jsme dorazili na hranice, následoval vízový proces – jako Čech musím platit 30 dolarů (Amíci platili 35 😀 asi je tu nemají rádi), já dostal další vízum do pasu s razítkem, celník zavtípkoval, když se snažil vyslovit mé jméno a hlavnĕ písmeno „ch“. Vymĕnili jsme další dva autobusy a dostali se na zastávku odkud za půl hodiny odjíždĕl autobus do cíli naší cesty, mĕstečka Luang Prabang.
image

Ten rozdíl mezi Thajskem a Laosem byl obrovský.Thajsko je celkem rozvinutá zemĕ (na asijské pomĕry) nýbrž Laos je zemĕ rozvíjející – dvoupruhová thajská cesta se v Laosu promĕnila na skoro asfaltovou, sem tam hlinĕnou cestu. 250 kilometrů jsme jeli zhruba 7 hodin. Velké thajské domky se v Laosu přemĕnily na malé, nĕkdy pouze bambusové domečky. Ti bohatší už mĕli domky z cihel.

V autobusu jsem mĕl štĕstí a sedĕl vedle američanky, která mĕla namířeno do stejného mĕstečka jako my a která hlavnĕ minulý semestr studovala na Taiwanu, takže jsem dostal nĕjaké rady a tipy :).

Luang Prabang
Druhý den jsme v šest ráno dorazili do našeho mĕstečka Luang Prabang. Francouzské koloniální mĕsto, na laosské pomĕry nad nadstandart, protože tu teče teplá voda a dokonce je tu i internet. Mĕsto, kde míří vĕtšina turistů, kteří navštíví Laos, a kde jsou ceny zhruba třikrát vyšší než v celém Laosu. Za návštĕvu ale určitĕ stojí. Mĕsto kde je chrám na každém kroku, kde můžeme vidĕt francouzské domečky, které působí v obrovském kontrastu mezi laosskými „domky“ a za vše hovoří, že celé mĕsto je na seznamu UNESCO.

Jelikož jsem v autobusu celou noc nespal, ono moje nohy byly asi dvakrát delší než vzdálenost mé sedačky a té naproti, tak jsme nedĕli vzali v lehkém stylu. Ranní kafe, poté půldenní spánek a na večer jsme šli nasát atmosféru večerních trhů.

V pondĕlí jsme jeli k blízkým vodopádům, zhruba 30 km od mĕsta, zrovna vedle našeho hostelu byla parta lidí, kteří tam jeli dodávkou, každý za 30,000 kip zpáteční – zhruba 80 Kč, takže jsme se k nim přidali a potkali plno nových cestovatelů.
Ono ty vodopády a cesta tam je pro místní velký business, procházíte-li 5 minut ulicí zastaví vás kolem 5 laosanů, kteří vám nabízí cestu tam a zpátky v rozmezí 40,000- 150,000 kip. Proto je dobré si před každou cestou přečíst wikitravel, lonely planet nebo rough guide,  ať je človĕk v obraze kolik co stojí a pak už jen zbývá smlouvat smlouvat a smlouvat.

image

image

Na večer jsme se šli mrknout na západ slunce u mekongu
image

V úterý následovalo omrknutí mĕsta, uprostřed mĕsta je kopec a na nĕm budhistický chrám, musím říct tĕch zhruba 350 schodů v 35 stupních dalo  celkem zabrat.
Výhled na mĕsto
image

image

V Laosu se mi zatím líbí, lidé se pořád smĕjí a mladí kluci tady znají Petra Čecha. I když je to chudá zemĕ, laosané se nikam neženou, všechno plyne v pohodové atmosféře, a když víte, že máte odjezd autobusu v určitý čas, automaticky si musím přičíst 20 minut. Na druhou stranu, pomalu ale jistĕ se tady také rozmáhá masový turismus, což je pro tuto chudou zemi určitĕ dobře, pro mnoho místních se ale turisti stávají honem na peníze a trochu se vytrácí to kouzlo zemĕ nedotčené turismem o kterém jsem četl v průvodcích při přípravách na tuto cestu.

Ve středu jsme se vydali na cestu do mĕstečka Vang Vieng, dalšího cíle naší cesty, 6ti hodinová cesta, zhruba 250 kilometrů, v laosských horách. Scenérie byly užasné a řidič šílený :D. Zatáčky a tĕch stovek serpertin ale zkušenĕ projíždĕl. O mĕstĕ Vang Vieng, ale taky o tom jak jsme si udĕlali jednodenní cyklo výlet do vesniček kolem a vidĕli „reálný“ Laos,zase příštĕ.

Den 7. – 9., Třídenní trek v thajské džungli

Vrátil jsem se ze třídenního pochodu v thajské džungli na severu této zemĕ. Na tento pochod se človĕk musí vydat s „horským vůdcem“, takže v našem případĕ to bylo tak že jsme za tři dny zaplatili 2000  baht(v přepočtu 1300 Kč) a už jsme se nemuseli o nic starat –
Ty dvĕ noci se spí v thajských vesnicích v džungli.

Den první – středa

Ráno nás v hostelu vyzvedl chlápek jménem „Widh“, kterým byl zároveň našim průvodcem, po cestĕ jsme do trucku nabrali ještĕ další tři lidi a vyrazili na zhruba 90ti minutovou cestu autem blíže k pralesu, no moc se tomu říkat cesta nedalo, k tomu ještĕ truck mĕl tlumiče v háji takže jsem si celkem zaskákal. Ve skupinĕ nás bylo ze startu celkem sedm- Já, Soeren, Jedna Nĕmka s kamarádkou Nizozemkou a Francouzka Sophie, náš průvodce Widh a jeho dcera. Dali jsme si obĕd v poslední vesnicí před tím než jsme vešli do více zalesnĕné oblasti postupnĕ se mĕnící v nepřístupnou džungli. Widh mĕl ale mačetu, takže nám zkušenĕ prosekával cestu.
Po zhruba dvou hodinách cesty začla Nĕmka s Nizozemkou celkem nadávat a slovo f**k padalo každou chvíli, pravda nebyla to zrovna procházka růžovým sadem s krásnĕ zpívajícími ptáky, které v našem případĕ představovaly stovky komárů. Jelikož jsme si ale předtím všichni nakoupili repelent a nastříkali ho na sebe asi tunu tak to bylo OK. Po cestĕ jsme potkali domorodce na slonovi, který vezl 2 turisty – Widh říkal že 2 hodiny odtud k blíže k okraji je sloní kemp, tzn.spíše turistická atrakce

domorodec na slonovi

domorodec na slonovi

Vesnice, kde jsme spali byla zhruba 4 hodiny cesty, za kopcem, takže  v jednu chvíli jsem se více plazil než šel, protože to sem tam bylo strmé. Francouzska v pohodĕ, ale ty dvĕ posílali Widha do všech možných krajin. Vyšli jsme kopec, užili si výhledy a po chvíli naší cesty dorazili do vesnice, kde jsme strávili noc. Dal jsem si sprchu, teda spíše ledovou třiceti sekundovou lázeň, poté nám nĕkdo z vesnice připravil večeři a jelikož jsme byli celkem unavení, tak jsme v 9 zalehli do pos…., teda na zem s dekou. Musím říct vidĕl jsem za středu kus přírody, super výhledy vesnice – slamĕné domečky obyvatel, ti bohatší a vůdce vesnice už mĕli malé domky z cihel a jelikož je je ještĕ celkem blízko okraji pralesa, tak tam ještĕ mĕli elektriku. Jinak se živí zemĕdĕlstvím, kolem ní jsou obrovské lány brambor a salátu. Jo  a kilo hlávkového salátu prodávají za 2,20 Kč, nevím teď kolik to stojí u nás v supermarketech :), kdyžtak to napište nĕkdo dole do komentáře ať to čeknu :-).

Výhledy podél cesty

Výhledy podél cesty
image

image

image

Blížíme se k vesnici

Čtvrtek
Trošku jsem to čekal a Nĕmka s Nizozemkou se ráno rozhodli s náma nepokračovat dál. Šli tedy jinou cestou s jiným průvodcem z vesnice do sloního kempu kde budou do zítřka, kde se s nima zase potkáme. My po snídani – tousty připravené nad ohnĕm a vajíčkama pokračovali do druhé vesnice, která byla více v džungli. Po cestĕ jsme se zastavili u vodopádů, dali obĕd – Nudle zabalené v listu, připravené od domorodců z předešlé vesnice. Po cestĕ se Widh sem tam zastavil,když vidĕl nĕco zajímavého – díru v zemi patřící tarantuli, hadí kůži atd., zastavil se taky u stromu napadeného kůrovcem – jo i tady s tím mají problém, ale nechávají to na přírodĕ a ta se s tím vyrovná ( Trochu jsem si vzpomnĕl na Šumavu, trochu kůrovce a musí se vykácet celý les, no je to možná za jiným účelem).
Odpoledne jsme se zastavili ve vesnici po cestĕ, kde bydlí zhruba 25 lidí – Widh nám říkal, že před dvĕma týdny tady byl policejní zátah odvezli si 2 lidi – jo jo, kluci tady mají super podmínky pro pĕstování a výrobu opia, a taky kokainu nebo heroinu – jedno z tĕch dvou nejsem si teď jistý

vesnice, kterou jsme procházeli

vesnice, kterou jsme procházeli

V podvečer jsme dorazili do naši cílové, malé vesničky už ale bez elektriky, já si dal večeři a poté u ohnĕ pokecal s Widhem o zdejších pomĕrech – v této oblasti vyrůstal, říkal mi co tady všecko loví a jak loví, o zdejších obyvatelích ale taky jsme prohodili pár slov o nynĕjších problémech Thajska – demonstracích v Bangkoku a má velké obavy o zdejší turismus na který to bude mít dopad.

image

image

image

Pátek
Ráno jsme vyrazili z našeho kempu do sloního kempu, odkud jsme pluli na loďce blíže k vesnicím a cestĕ, kde jsme skočili do auta a zhruba v 7 večer dorazili do hostelu. Rozloučili jsme se s Widhem, musím říct je to pohodář, pokecali jsme i přes jeho lámavou angličtinu, jak to tady v kraji na severu Thajska chodí.

naše skupinka, jinak Widh s tou mačetou i spal

naše skupinka, jinak Widh s tou mačetou i spal


Se Soerenem na loďce, nohy si mohly konečnĕ odpočinout

Se Soerenem na loďce, nohy si mohly konečnĕ odpočinout


Náš převozník

Náš převozník

Jo a co v sobotu? Rozhodnutí padlo,

Další cíl cesty, LAOS
aneb čeká nás 18ti hodinová cesta do malého mĕstečka Luang Prabang

Den 6., Jak jsem potkal Ladyboye, mĕsto Chiang Mai

V nedĕli večer jsme z Bangkoku vzali noční vlak do mĕsta ChiangMai na severu Thajska, 14ti hodinová cesta v lůžkovém vlaku po čtyřech. Vstoupil jsem do našeho kupé a předemnou sedĕl… ladyboy ( V Thajsku je jich celkem hodnĕ) . Hodili jsme na sebe se Soerenem překvapené pohledy a vešli do kupé. Soeren prohodil nĕco ve stylu že jsme vyhráli jackpot a z jeho výrazu ve tváři jsem pochopil, že moc nadšený není, no já taky nebyl, kdyby jsme byli v kupé s jinými cestovateli, mohli jsme trochu více pokecat a sdílet či dostat nĕjaké rady a tipy na cestu :-). Ladyboy umĕl pouze jednu vĕtu anglicky, když se nám představil ( nebo představila?) a ta byla „I am supermodel“, říkám si Ok,jestli ty jsi supermodel, tak Kuchařová je pak pán svĕta a já už  se tĕšil až budem v konečné stanici, protože poslouchat jeho zženštĕlý hlas, když se bavil s jeho kamarádkou ( ta už myslím, že fakt byla „ona“), tak mi drnčí hlava ještĕ teď. Naštĕstí v půlce cesty vystoupili :D.

Soeren dává sváču - oříšky

Soeren dává sváču – oříšky

Thajské laysky

Thajské laysky

Chiang Mai

Mĕsto Chiang Mai, působí na mĕ přátelským dojmem. Mĕsto nezkažené turismem, i když tady turisti jsou, nikdo vám nic nechce na ulici prodat, nikdo na vás nehuláká, a mé dojmy z Thajska, trochu poznamenané Bangkokem poskočili do kladných hodnot.

Našli jsme hostel, s přátelským majitelem „Taiem“, který nám dal tipy kam ve mĕstĕ jít a co vidĕt a na celý den jsme se vydali mrknout na mĕsto. Řekl bych, že  mĕsto je trochu nadstandard na thajské pomĕry, protože je celkem čisté. Omrkli jsme tři budhistické chrámy, jo všechny vypadají stejnĕ :D.

Na pokoji s náma bydlel jeden angličan,který cestuje v Thajsku zhruba mĕsíc, zašli s ním na večeři na večerní trh – tím je mĕsto taky známo. Jo, jinak jídlo na trhu stojí zhruba 30 Baht( tj. 18 Kč), já si dal Thajské nudle s kuřetem. V porovnání s Koreou je jídlo tady lepší.

Pár fotek chrámů

image

image

image

image

Ve středu nás čekal třídenní trek, jelikož je mĕsto blízko národním parků Thajska, tak to k tomu přímo vybízelo.

Opravdu se mi v tomto malém mĕstĕ líbí. Přesný opak Bangkoku 🙂

Den 4. – 5. Bangkok a příhoda s Tuk-Tukem aneb jak turismus mĕní Thajsko

Plán na sobotu v Bangkoku byl jasný, Grand palace a  mrknout na další budhistické chrámy a na večer zajít na jedno na známou Khaosan Road.

Ráno jsme vyrazili z hostelu, vzali loď do centra – Bangkok zatím nemá tak rozvinuté metro a tam kde jsou památky jednoduše není. Vystoupili jsme na naší zastávce, mrkli na známou bangkokskou univerzitu, kde studoval můj buddy ze Soulu a šli se zeptat do oficiálního vládního  turistického centra na cestu k paláci.(Človĕk si musí dávat pozor jestli je to opravdové informační centrum patřící vládĕ nebo inf.centru, patřící podnikavým Thajcům kteří by vám rádi prodali super-mega předražené zájezdy,takže pro vĕtšinu lidí ztráta času)
V inf.centru pohoda, dostali jsme informaci a mířili k paláci. V tom nás zastavil přímo před centrem jeden Thajec, že touto cestou nemůžeme, protože jsou tam demonstrace  a podotkl, že  je zamĕstnanec inf.centra vracící se z obĕdu ( Ano, v Bangkoku jsou v tuto chvíli velké protivládní demonstrace o kterých západní média moc nepíšou, mĕlo by to obrovský dopad na turismus v Thajsku, pro turisty ale nebezpečné nejsou-i protestující Thajci jsou si dobře vĕdomi co pro nĕ turismus znamená a turistu by mezi sebe nepustili).

Zpátky ale k chlápkovi, kterého jsme potkali před centrem aneb
Jak jsme se nechali napálit.

Chlápek nám teda říkal že touto cestou nemůžeme protože tam je teď demonstrace, a do chrámu zatím do 14:30 taky nemůžeme protože je dnes speciální den a je tam nĕjaká ceremonie – budhisté mají každý osmý den nĕjaký speciální den, a podle informací co jsem našel předtím to byla zrovna sobota takže vše nasvĕdčovalo, že mu můžem vĕřit.

Začal se s námi tedy bavit, a navrhl nám jinou cestu – velkého budhu, potom dalšího budhu, poté nám zakreslil cosi do mapy a nakonec inf.centrum, kde se zeptáme na další informace na cestu. A že si na tuto cestu máme  vzít autobus a nebo tuk-tuk (je to thajské taxi)  za ne víc než 50 Baht ( v přepočtu 30 Kč) a zrovna jel jeden tuk-tuk kolem tak nám vše zařídil a domluvil a my pod vidinou toho, že navštívíme dvĕ zajímavé sochy budhů místo našich plánů, které uskutečníme pozdĕji až se vše otevře, nastoupili do taxi.

První dvĕ zastávky pohoda, vždy jsme  vystoupili mrkli na obrovské sochy a pak pokračovali dál v cestĕ s řidičem, který na nás vždy počkal.

Velká socha buddhy, první zastávka naší cesty

Velká socha buddhy, první zastávka naší cesty

Když jsme se dostali k třetí zastávce s nápisem factory, tak mi začli vĕci dávat smysl a říkal jsem si: Furmi, ty jsi pĕkný blbec, zrovna jsi ztratil asi hodinu a půl času a nechal se napálit i přesto, že jsem přesnĕ na podobný scénář byl upozornĕn angličanem, kterého jsem potkal v Hua Hin.

Vĕci se mají tak, že v této factory nám chtĕli prodat super předražené obleky, u mĕ nemĕli šanci, protože zkoušení si vĕcí a nakupování je vĕc, s kterou se zrovna moc rád nemám a u Soerena bez šance taky. Vyšli jsme z obchodu a tuk-tuk řidič na nás čekal ( samozřejmĕ za to, že nás dovezl k factory, dostal voucher na benzín od jejího podnikavého majitele) a mířili jsme k další stanici, řidič pořád mumlal fashion fashion a pod vidinou dalšího voucheru tam pádil. Jelikož na toto nemám nervy, ukázal jsem mu prstem na mapĕ na inf.centrum, které nám chlápek označil, řidič se chvílí bránil a snažil se anglicky cosi mumlat, že dostane další voucher a pak nám ukáže dalšího budhu ( já si byl ale jasný, že mĕ nikam do obchodu nedostane ( jo mami, tak jako ty přesvĕdčivý nebyl, abych si zašel koupit bundu)) a po tom co jsem trochu zvýšil hlas že už do žádného dalšího fu****g obchodu nejedu, to namířil do inf.centra,  samozřejmĕ to inf.centrum nebylo i když to mĕli všude vylepené – chtĕli nám prodat předražené zájezdy- no co, další voucher pro řidiče a my se tam otočili o 180 stupňů, vzal jsem mapu, řidičovi jsem na mapĕ ukázal, že nás doveze před tento palác a už žádné obchody ani rádoby inf.centra. Zase chvíli namítal, ale se Soerenem jsme byli celkem tak naštvaní, že nemĕl šanci a hodil nás tam a my mu dali tĕch 50 Bahtů,a mířili ke vstupu ke grand paláci který samozřejmĕ byl otevřený celý den. Jo jo i ten chlápek který nám to vše naplánoval byl článek tohoto mafiánského řetĕzce a samozřejmĕ z toho vládního turistického centra nebyl.

tuk -tuk aneb hoši jedu si pro další voucher

tuk -tuk aneb hoši jedu si pro další voucher

No, aspoň je na co vzpomínat a sem tam s vtipem prohodit, že je nĕco zavřené, i když samozřejmĕ celý den jsem si to přemítal v hlavĕ, jak jsme se mohli tak napálit, a trochu mi to zkazilo den a celkový dojem z bangkoku i když budhistické paláce byly úchvatné.

Jo a v průbĕhu dne jsme potkali plno takových týpků, samozřejmĕ tam ten palác je zavřený do 5 hodin ale že by jsme zatím mohli vzít lodní trip za 1500 Bahtů(zhruba 900 Kč) po naší zkušenosti už ale nemĕli šanci.

Pár fotek chrámů

Grand palace - hlavní palác s nehorázným vstupným 500 Baht ( zhruba 330 Kč)

Grand palace – hlavní palác s nehorázným vstupným 500 Baht ( zhruba 330 Kč)

část paláce

část paláce

jiný palác jdem nahoru

jiný palác jdem nahoru

jdeme na to

jdeme na to

výhled

výhled

Večer jsme ještĕ zašli na Khaosan road, která je turistickým centrem bangkoku a kolem 10 večer jeli lodí zpátky do hostelu.

Nedĕle, cesta do Chiang Mai
V nedĕli jsme plánovali a plánovali zašli do čínského mĕsta a rozhodli se jet nočním vlakem do ChiangMai, kde jsou národní parky na severu Thajska.

Pocity z Bangkoku mám takové smíšené, človĕk se nemůže v centru zeptat thajců na cestu, protože vĕtšina z nich je článek nĕjakého řetĕzce a chce vám nĕco prodat takže vám vĕtšinou když už poradí, tak poradí špatnĕ. Takže nejlepší je se zeptat turistů. Človĕk pak přemýšlí, jestli tĕm thajcům vĕřit a stává se k nim nedůvĕřivý.
Současný stav je takový, že masivní turismus v Thajsku, z této kdysi chudé zemĕ dĕlá rychle se rozvinující a z mírumilovných Thajců, Thajce kteří za slovem turista vidí pouze Bahty – thajské peníze. Nemůžu to ovšem generalizovat, samozřejmĕ jsem potkal plno dobrých Thajců. V centru Bangkoku je ale třeba dávat si pozor.

Teď jsem zrovna v mĕstĕ Chiang Mai na severu a zítra jdu na třídenní trek do národního parku, takže budu mimo internet, napíšu zde potom další článek.

Bangkok-Chiang Mai

Bangkok-Chiang Mai

Den 3., Cesta do Bangkoku a jak se Thajci snaží napálit turistu

Sedím zrovna v nočním vlaku do mĕsta Chiang Mai na severu Thajska zhruba 700 km od Bangkoku je to zhruba 14 hodin jízdy a mám tedy zase chvíli, na to nĕco napsat.
Za ty tři dny jsem celkem hodnĕ zažil, vĕci na které budu rád vzpomínat, ale stránka vĕci má i druhou stranu.

Sobota – Hua Hin,  odpoledne zpĕt do Bangkoku

Ráno jsem v hostelu potkal Argentince Frederika – spal jsem v hostelu ve 4-místném pokoji, takže jsem s ním sdílel pokoj a ještĕ s jedním číňanem, kterého jsem myslel že v noci udusím polštářem, protože tak chrápat jsem snad ještĕ nikoho neslyšel ( jo tati, ty taky chrápeš ale je to pohodička oproti tomu číňanovi) a k tomu ještĕ furt cosik čínsky mumlal, no moc jsem se nevyspal, naštĕstí asi v 5 ráno odjel. Jelikož nĕmec Kyan ráno odjel a Frederiko mĕl namířeno na pláž připojil jsem se k nĕmu ( ono je lepší jít ve dvou, jeden může být v moři a druhý čekovat batohy). Celkem jsem s Frederikem pokecal , cestuje v Asii zhruba 2 mĕsíce, je argentický učitel filozofie na střední škole a má i druhou práci ve fitku. Odpoledne jsem se s ním rozloučil, zašel na obĕd do mĕsta a vzal autobus ( jo fakt autobus, nĕjak ty obavy se mĕ spadly) zpátky do Bangkoku.

Fotka s Frederikem, je to prostĕ pohodář

Fotka s Frederikem, je to prostĕ pohodář

Jo jo, v tuto dobu je tu zhruba 30 stupňů.

Jo jo, v tuto dobu je tu zhruba 30 stupňů.

Cesta zpátky aneb jak se Thajci snaží napálit turistu „poprvé“

Autobus mĕl namířeno do Bangkoku, říkám si OK, konečná bude nĕkde na autobusovém stanovišti, nebyl to ten samý s kterým jsem jel z Bangkoku protože předtím to  byl speciál z letištĕ. Kolem 8 večer autobus přijel do „Bangkoku“, ono to asi ještĕ úplnĕ Bangkok nebyl, ale byla to jeho konečná podle gestikulace řidiče, v tu chvíli jsem byl v busu pouze já a nĕjaka ruska, která vzala první taxík, který stál u cesty. Hmm, říkám si OK, nĕco mi tady nehraje. Jelikož jsem byl nabiflovaný informacemi z netu o tom, že nĕjací řidiči turisty vyhodí pár set metrů od stanice mĕstských autobusů, a u cesty stojí domluvení taxikáři a za celkem velké prachy mĕ tam chtĕli vzít – zhruba 200 Kč za kilometr. Říkám si Ok Furmi, nenarazil jsi zrovna na dobrého řidiče busu a vydal se po cestĕ pĕšo – i když ti mírumilovní taxikáři, kteří se tak starali o mé blaho a pohodu ze mĕ dĕlali blázna, že tam nemůžu ani za boha dojít.

Za chvíli jsem dorazil na autobusovou zastávku- ono to ještĕ autobusový terminál nebyl, kde stálo pár thajců, samozřejmĕ nikdo nemluvil anglicky a já přemýšlel jak se dostat aspoň nĕkam blíž do centra Bangkoku. V tom se na mĕ zase obrátilo štĕstí a na zastávku se přiřítil borec z Chile, který si byl kousek od stanice udĕlat tetování. Jel zrovna do centra Bangkoku do svého hostelu- já bydlel jinde ale  po prozkoumání mapy, s označeným místem mého hostelu v Bangkoku mi říkal pojeď se mnou, zrovna mi jede můj bus a pak vezmeš loď do tvého hostelu. Při slovĕ loď jsem si říkal jestli si se mĕ dĕlá srandu, ale co, aspoň budu už v Bangkoku. Po dojetí na jeho stanici, jsem vystoupil taky , byl tak hodný že šel se mnou zastávku lodi a po chvilce už jsem opravdu byl na cestĕ do mého hostelu plující po řece v centru Bangkoku. No, lodí jsem ještĕ do hostelu nejel 😀

Večer jsem se v hostelu potkal s Nĕmcem Soerenem, s kterým jsem studoval v Seoulu a s kterým budu tři týdny cestovat, pokecali jsme co a jak, Soeren už 3 týdny cestuje – Filipíny – Vietnam- Thajsko a pak uvidíme.

Soeren, spolucestovatel

Soeren, spolucestovatel

Shrnu-li to potkal jsem za sobotu dva pohodové jihoameričany, trochu se na mĕ i usmálo štĕstí a já mohl při večerním pivku v super hostelu Saphaipae dĕlat plány na nedĕli, kterou jsem strávil v Bangkoku.

První zemĕ mé cesty – Thajsko – den první a druhý

Můj pobyt v Koreji skončil, a já se vydal cestovat po jihovýchodní asii. Ještĕ bych rád nĕco ke Koreji napsal, tudíž až budu mít čas ve vlaku nebo autobusu při transferu mezi mĕsty tak napíšu další příspĕvek ke Koreji mimo cestovatelských.

Cestování
Jelikož mám teď mĕsíc volno, protože semestr na Taiwanu začína v půlce února, rozhodl jsem se tento čas strávit cestováním po jihovýchodní asii. Nemám ještĕ přesný plán, kam všude bych chtĕl jet, ale přemýšlím o Kambodži, Laosu a Barmĕ. Teď jsem zrovna v Thajsku v malém mĕstĕ Hua Hin, které je zhruba 200 kilometrů od Bangkoku, hlavního mĕsta Thajska. Chci tady být dva dny, potřeboval jsem si na chvíli užít moře a písečné pláže a toto mĕsto má vše a díky tomu, že je relativnĕ blízko Bangkoku, tak se mi zdálo dobrou volbou. Pár dní cestuju sám a v nedĕli bych se mĕl v Bangkoku potkat s nĕmeckým kamarádem s kterým jsem studoval v Koreji a následnĕ budeme cestovat a poznávat kultury asijských zemí spolu.

Odjezd z Koreji a cesta do Hua Hin v Thajsku

Z Koreji jsem odlétal v 9 ráno tudíž to znamenalo vstávat ve 4 ráno, a nĕjak se přihodilo to že jsem spát nešel vůbec(samozřejmĕ jsem si nechal všechno na posledni chvili, jako vždy, a začal se balit asi o půlnoci :-D)
Letĕl jsem tedy do Bangkoku s přestupem v Šanghaji s Chinese Eastern airlines. Z prvu jsem nevĕdĕl co mám od letu s Číňanama očekávat ale nakonec jsem byl překvapený, jak to všecko bylo OK. Přestup v Šanghaji bez problémů, a já už vystupoval na letišti v Bangkoku. Teď už jen najít autobus do Hua Hin na chaotickém Thajském letišti, ale po zhruba třiceti minutách nalezeno a já si mohl koupit lístek na autobus který jel v 19:30 což znamenalo až za tři a půl hodiny. Čekání jsem strávil tak že jsem si dal šlofíka jelikož to na mĕ po neprospané noci už nĕjak padlo.

Chvíli před půlnocí jsem dorazil do mĕsta, našel hostel a mrtev padl do postele.

Jo a cesta autobusem? Jak to popsat… nĕco… šíleného.. aneb pravá asie :D. Řidič: Plyn-brzda-plyn-brzda-a že bych předjel ten autobus před nama? – plyn – plyn-plyn- bacha kamion – brzda – brzda -plyn :D….. no vidím to tak že zpátky do Bangkoku pojedu vlakem :D.

Bangkok- Hua Hin

Bangkok- Hua Hin

2.den-čtvrtek
V hostelu jsem potkal jednoho Nĕmce Kyana – 4 týdny v Thajsku cestuje a poté jede na 6 týdnů do Indie. Nakonec jsme spolu byli celý den, mrkli se po mĕstĕ  a zašli na pláž, kde se k nám přidal ještĕ Angličan, kterého jsme potkali na obĕdĕ.
Vĕc, kterou opravdu mám na cestování rád je to, že človĕk náhodnĕ potká mnoho zajímavých lidí z různých koutů svĕta, dá se s nimi do řeči a nakonec to že človĕk cestuje sám je o mnoho zajímavĕjší

První dojem z Thajska
Pro Thajce jsou turisti jako magnet na peníze. Když se s Váma dá Thajec do řeči, je to z důvodu, že Vám chce nĕco prodat nebo nabídnout taxi. Na druhou stranu příroda je tady krásná a lidé celkem přátelští. Jezdí se tady naopak než u nás a hlavnĕ na skůtrech. Připadá mi to tady jako mnohem vĕtší asie než v Koreji, je to i asi tím, že Thajsko není až tak rozvinutá zemĕ.

Dnešek byl spíš, takovým ležingem a užívání si moře. Celý den se mi hlavou honili myšlenky ohlednĕ Koreji, ono taky z tama nebylo lehké tak odjet, když tam strávíte skoro 5 mĕsíců. Plán na zítra je projít si mĕsto, a nĕjak poznat jak ti Thajci žijou. Večer chci poté jet zpátky do bangkoku.

Jelikož mi nĕjak dneska přestal fungovat foťák a fotí špatnĕ, musím si v Bangkoku nĕjaký pořídit, pokusím se tedy pak tady dát fotky. Takže na závĕr přidávám jen jednu, omlouvám se za kvalitu, příštĕ už by to mĕlo být lepší 🙂

Pláž Hua Hin

Pláž Hua Hin